Dlouho jsem nenapsala ani řádku….Hlavním důvodem byl nedostatek času, jsme v jednom kole. Jam já s Jardou tak naši pesani. Co se začalo zahánět na konci června bažantnici, tak jsme tam jak se říká “ pečení, vaření „. Našim psům to prospívá, jsou neustále ve zvěři a tak je pak bažant na honu nepřekvapí. 🙂
No a pak cvičím s Ašinkou na zkoušky. Teda spíše jsem cvičila a teď jsem jí dala pauzu. Stala se nám velice nemilá věc. Ašinka už byla připravená na zkoušky, ale bohužel jsem je musela všechny odvolat a budeme se připravovat na příští rok. Tak snad nám to vyjde. Když to tam vezmu, je hrůza co dokáže jeden “ samozvaný ochránce “ způsobit na loveckém psovi. Ašinka měla nataženou vlečku, půl louka, půl les se srstnatou. Takovým ubohým, tisíckrát oslintaným králíkem, který spíš už ani jako králík nevypadal. Já jsem si stála na nástřelu a čekala až se mi křepelka začne z vlečky vracet. Najednou z lesa slyším křik a kňučení. Běžím do lesa a tam “ ochránce “ drží za srst a mlátí houbařskou holí mojí Ašu a křičí na ní : Ty svině, koukej toho zajíčka pustit, ty hajzle….
Asi nemusím říkat dál co to znamenalo. Aša se bojí zůstat odložená sama a tak BZ, LZ a BZH zatím nepřipadají v úvahu. A srstnatá? Teď už já jakž takž zvládáme. Ale jen když jsem blízko. Vlečka nám nejde, když ně nevidí, hned se mi z vlečky vrací :-(. Tak snad se vše zlepší. Musíme doufat.
Držte nám prosím palce 🙂