Protože je Jarda hostem ve sdružení kde máme baráček, zúčastnil se svolané naháňky na černou. Počasí ale vůbec nepřálo. Od pátku nepřetržitě lilo. Málem jsme autem na Ovčí horu nevyjeli. Jarda vzal do leče všechny naše pejsky. Ti podle slov kolegů na štontech pracovali úžasně, hlásili jednotlivou zvěř, srnčí jen zahlásili a hned se otáčeli zpět do leče.
Bohužel černá v leči nebyla. Narazili jen na lištičku, která kolem střelců proklouzla a na vysokou. Byly to dvě laně, které Caisa po celou dobu hlásila. Jenže co se jí nestalo. 🙂 Caise laň uletěla :-). Ano, uletěla :-). Když nám to střelec vyprávěl, až nás od smíchu bolelo břicho. Caisa hnala laň cca 15 metrů před sebou hustým porostem a vehementně hlásila. Poprvé v životě viděla vysokou. Porost končil širokou cestou, kterou laň bez váhání velikým skokem přeskočila a zastavila se asi 10 metrů nad cestou a vše pozorovala. Caisa šla celou dobu pomocí nosu, protože měla vítr v zádech, doběhla na cestu a pachová stopa laně nikde nebyla. Celou dobu vytrvale hlásila. Hlásila i když se točila na cestě dokolečka a hledala pokračování stopy. Jenže pokračování nikde nebylo a tak se otočila a běžela cca 5 metrů po stopě zpět a vlastně se znova nasadila na stopu. Když se opět ocitla na cestě už se jen nechápavě rozhlížela kam vlastně to velký zvíře uletělo. A tak naší Caise její první laň uletěla :-).
A ta laň, vše pozorovala ze vzdálenosti asi 10 metrů od cesty kde splývala s porostem boučků a byla kryta díky větru, který foukal v její prospěch. Pak ladně odkráčela za střelce dále do lesa.
