Úterní podmračené ráno naznačovalo déšť, ale nás dvě, mě a Caisu to neodradilo
od úmyslu vyrazit směrem bažantnice Ploužnice.
Po nástupu jsme se s lovci přesunuli k první leči. Bažanti létali na všechny strany a Caisa od začátku honu byla jak na trní :-).
A pak přišel její okamžik. Daleko letící postřelený bažant, který potřeboval dohledat. Sice to Caise trvalo delší dobu, ale kdyš se z dálky ozvalo její hlasité hlášení, věděla jsem, že jde již neomylně po stopě. A tak že ano. Za chvilku se vynořila Caisa a v mordě měla postřeleného bažanta. Zasloužila si polibek na čumáček 🙂 od střelce. Caisa pracovale velice dobře a její nos se nemýlil po celý hon.
Díky Dianě, střelcům a šikovným pejskům bylo na výřadu 296 kusů bažanta a orebic. Hon skončil úspěšně a střelci byli spokojení.
A mě u srdce opět hřály pochvaly Caisy a její precizní práce. Člověk je pak na svého psa hrdý a když je ještě na pejskovi vidět, že ho práce baví, pak vše hřeje dvojnásob.
