A dnes je závěr u našeho MS. Poslední naháňka před podáním léčiva pro spárkatou zvěř. Vyrazili jsme se všemi chlupáči a prošli jsme se po “ Prasečím kopečku „. Prasátek v leči bylo dost, ale bohuže střelci nebyli úspěšní. Já jsem jich viděla nespočet. Aša si vybrala veliké prasátko, za kterým vytrvale hlásila. Caisa zase s ječením pronásledovala skupinky lončáků. Brit se nechal unést a skočil asi přímo mezi ně. Protože v leči řvali prasata i náš Britek. 🙂 A navíc, přišel malinko převlečen. 🙂 Prasátko mu roztrhlo vestičku, malinko mu jí obléklo obráceně a udělalo mu šrám na boku. Britek to nenechal nepomstěno a přišel ke mě se štětinami v mordě. Asi si to někde za keřem vyříkali :-).
Já jsem byla spokojená, protože jsem opět na vlastní oči viděla jak pejsci pracují na černé a hlavně vše se obešlo až na malinký šrám bez zranění. Sice opět nade mnou visel strach z ACH, ale obešlo se vše bez barvy a tak riziko bylo minimální.
Musím si asi na ten strach z ACH zvyknout, protože bude provázet každou naháňku a dosled černé zvěře 🙁 Bohužel…
