14.-16.9.2012 XXV. Memoriál Mileny Štěrbové – Lipová

XXV. Memoriál Mileny Štěrbové – mezinárodní klubové všestranné zkoušky slídičů – Lipová, 14. – 16.9.2012 – CACIT, CACT – takto zní celý název akce, na kterou jsem odvážně zaslala přihlášku k nominaci. A ta opravdu dorazila když jsme si užívali dovolené na chatě. 🙂 A tak začal předmemoriálový kolotoč. Docvičit to co Caisa trošičku fláká :-). A pak nadešel den „D“. 14.9.2012, v pátek ráno jsem s Caisou za doprovodu Jardy vyrazila směr Lipová u Chebu na XXV. ročník MMŠ. Auto narvané po střechu vším, co bychom mohli potřebovat :-). Vypadalo to, že se k Chebu stěhujeme alespoň na měsíc. Ale protože se znám, že se na zkouškách nechtěně několikrát koupu či někam padám, měla jsem sebou několik možností oblečení a díky tomu jsem se skoro nevešli do našeho auta.

Za čtyři a půl hodinky jsem byli na místě, v obci Stebnice, kde jsme se v kempu ubytovali. A zase jsem měla pocit, že se nám osud staví do cesty a že jsme neměli jezdit. Vše už začalo doma, kdy jsem si musela vzít sebou jinou flintu, protože moje se “ pokazila „, Brit si propíchl tlapku rákosem a již deset dní se mu to nehojilo,…  Zde v kempu se nám rozbil zámek na chatě a po prvotním rozčilování, nám nerozhodná majitelka chatu vyměnila.  To mělo pokračování další den, ale o tom později :-).

Od 15:00 jsme se měli hlásit na Mýtině na prezentaci a tak jsem po komplikaci s ubytováním vyrazili na sraz. Mýtina je úplně na česko-německých hranicích. Po odevzdání průkazu původu jsme čekali na zahájení a losování.

Losování startovních čísel začalo od 16:30 a já jsem vytáhla číslo 4. Rozešli jsme se z Mýtiny a čekali na 19:00 kdy mělo proběhnou slavnostní zahájení v Chebu na náměstí.

Cheb má krásné náměstí. Důstojné zahájení, které zde proběhlo až rozbušilo srdíčko. Jen pejskům se moc nelíbilo. Organizátoři si pro nás připravili překvapení v podobě mažoretek a kapely a bubny. Caisa vypadala, že každou chvilku uteče z vodítka a nebyla sama. Většina pejsků se rozhodla, že mažoretky a hudbu nemusí. I přes nesouhlas pejsků vystoupení bylo úžasné :-). To se opravdu organizátorům akce povedlo. Nakonec chlupáči vše ustáli a po zahájení jsem se rozjeli do našich “ dočasných “ domovů. My věřili internetu a slovům majitele kempu Stebnice a tak jsme dočasný domov nalezli v unimobuňkách a umývárnách hodných tábořišť a ne kempu, kde jsme čekali slušné zázemí k odpočinku po celodenním výkonu.

Druhý den ráno byl sraz na Mýtině  na snídani a od 8:00 bylo zahájení prvního dne zkoušek. Nás tento den čekaly jako první vlečky, velké pole se slíděním a dohledávkou pernaté a voda.  Vlečky se odehrávaly v terénu, kdy jsem po celou dobu netušila, zda Caisa došla až ke kusu, zda jej vzala a zda se vrací zpět. Zahlédla jsem jí až když byla pár metrů ode, obalená lepíkama a s králíkem v mordě. Vše proběhlo v pořádku a my odjížděli z vleček spokojení, že pokračujeme dál. Větší problém byl na poli, kde Caisa šla “ na věc“ jako první. Po třech minutách vyhnala srnčí a splnila tak hlasitost, stopu živé zvěř a  “ malý “ nos. Protože vyhnala zvěř, byla zastavena a šli na řadu ostatní pejsci. Caisa až po jejich splnění šla na slídění, kde se dostala do terénu, který nebyl na slídění nic moc a místo bočního větru jsme měli po většinu slídění vítr v zádech.  Po zdárném dokončení slídění přišla na řadu dohledávka pernaté. I tu Caisa zvládla a my pokračovali k nešťastné vodě, která nás zařadila již první den co III.ceny.

Voda byla v náročném terénu, travin s vodními polštáři. Slídění proběhlo v pořádku, ale dohledávka kachny se Caise vůbec nedařila. Dohledali jsem kachnu na konci časového limitu s tím, že se pro ní musela potápět. A to byl ten kámen úrazu, který jsem se dozvěděla až po vyhlášení známky 1 od přihlížející korony. Kachna totiž nebyla vhozena Caise v průběhu slídění, ale ležela tam delší dobu / dle sdělení korony cca 1,5 hod/. Kachna nebyla dohledána psem z předešlé skupiny.  Kachna z hluboké vody jsme zvládli “ jakž takž“ s mou chybou a odložení již bylo bez problémů. Pro první den jsem měli ukončeno a vraceli jsem se k “ domovu “ před sedmou hodinou večer.

Připravili jsem se na slavnostní večer, ale pořád to vypadalo, že mi něco dává najevo, že jsem na memoriálu neměla být :-). Opět se nám rozbil zámek na chatě, tedy spíše se nalomil klíč a chata nešla zavřít. A tak jsme museli čekat na majitele kempu. Myslím si, že samozřejmostí je když máte od chaty náhradní klíč, ale to jsem se velice mýlila. Náhradní klíč nebyl a my jsem dostali jiný, taktéž zlomený a kleště. Ano, tímto jsme si otevírali chatu v kempu :-). Teď se tomu musím již smát, ale v sobotu večer mi bylo spíše do breku a měla jsem zlost.

Slavnostní večer byl moc hezký. Organizátoři zajistili spoustu jídla, které bylo formou švédských stolů a bylo výborné. Jako překvapení byly opět mažoretky. Ale byla to skupina malých holčiček, kterým to moc slušelo a předvedly překrásné vystoupení na myslivecké písničky. Jenže jak každý ví, kdo se takovýchto akcí účastnil, je potřeba jít si odpočinout a nabrat sílu na druhý den. To potřebuje nejen vůdce, ale i jeho pejsek. A tak jsme se brzo odebrali za Caisou. Je potřeba aby se citila dobře a nebyla ve stresu z cizího prostředí.

Druhý den opět začal dobrou snídaní a od 8:00 začal druhý “ boj “ o dojití memoriálu.  Naší skupinu čekaly lesní disciplíny. Nahánění, dohledávka srstnaté, šoulačka, barva a klid na stanovišti. Začali jsme naháněním, které se na memoriálu dělá 2x 10 minut. V prvním jsme byly ohodnoceny známkou 4 ve druhém, kde v leči nebyla žádná zvěř a houbaři jí vyhnali z leče ven, díky čemuž Caisa vybíhala po stopách z leče, jsme dostaly známku 2,5. Konečné hodnocení z nahánění bylo 3. Králíka jme zvládli v kratičkém čase a před námi byly už jen poslední disciplíny.

Caisa předvedla jednu z nejhezčích šoulaček svého života, kdy se vždy nechala odložit a při přivolání se “ táhla jako smrad “ :-). Po výstřelu nehnula ani brvou a tak známka 4.

Barva byla v náročném terénu, kdy se vycházelo z laťáku na nově vykácenou paseku plnou větví, kořenů a děr po stromech. Opět se stočila do vyšších stromů a pak se před námi objevila neprostupná hradba z křoví. Zde někteří vůdci svým pejskům nevěřili a strhávali je. Já si pořád opakovala větu “ věř svému psovi “ a následovala Caisu do hustého porostu, v kterém byl vystříhám “ tunel „, který z úhlu, pod kterým ke křoví docházela stopa nebyl vidět. Caisa najednou lehce zmizela ve křoví a já za ní. Pak už následovalo nahlášení lože a dosled srnce. Caisa zde předvedla podle slov rozhodčích jednu z nejhezčích barev zkoušek.  Na závěr nás čekal klid na stanovišti, který jsem malinko pokazily, protože Caisa neviděla přes hustou bariéru křoví do leče a tak byla neklidná a snažila se do leče vidět.

No a tak jsem a já s Caisou došla XXV. Memoriál Mileny Štěrbové ve III.cena s počtem bodů 377 a hlasitostí a nosem 4.

Vítězem byl Petr Šilhán s fenkou německého křepeláka Aurou z Březských pahorků v I.ceně s počtem bodů 490, hlasitost a nos 4. Ten musel po skončení ukázat všem přítomným jak jeho fenečka provádí přinášení kachny z hluboké vody :-). Obstál za 4 :-).

Vážím si slov rozhodčích, kteří prohlásili, že dojít memoriál v jakékoliv ceně je obrovský úspěch.

Děkuji všem, kteří mě podpořili v mém bláznivém nápadu pokusit se o nominaci a pomáhali mi s výcvikem. Děkuji svému vrchnímu kapači barev Martinu Škodovi za to, že obětavě vyrážel do terénu připravit mi pobarvené trasy za každého počasí.

A hlavně musím poděkovat mému příteli Jardovi, bez kterého by se k myslivosti a kynologii vůbec nedostala a hlavně za to, že toleruje moje výmysly a nápady, které jsou občas ztřeštěné a on mě v nich ještě podporuje. To, že když se věnuji výcviku jsem pořád pryč a doma není jak říkají babičky “ nic v hrnci „. Jaroušku děkuju 🙂